Během posledního půl roku se v české zahraniční politice udál dlouho očekáváný jev. Tento jev se nazývá rozhodnost české zahraniční politiky. Ačkoli je pojmenování současné české zahraniční politiky jednoduché, cesta k tomuto výsledku nebyla jednoduchá a už vůbec ne samozřejmá. Po srpnových událostech na Kavkaze se následovala po mnoha silných reakcích médií i rozhodná reakce české vlády a zejména Karla Schwarzenberga. Na přelomu roku právě v době eskalace konfliktu na Blízkém východě se ministr Karel Schwarzenberg jasně přiklonil na stranu Izraele. Nehodnotím správnost těchto postojů, ačkoli s nimi souhlasím, ale pozastavuji se hlavně nad samotným faktem reakce. schwarz Tedy něčeho, co nebylo v žádném přídapě v české zahraniční plotice samozřejmé. Od roku 1998 se Česká republika reprezentovala při nejmenším nejasnými postoji a ve významných zahraničně-politických otázkách lze přirovnat až k „finlandizaci“ zahraniční politiky – nejasnost postojů, vyčkávání s postojem… Tento postoj je možné ilustrovat na následujících událostech: spojenecké bombardování Srbska v roce 1999, kdy několik týdnů po vstupu ČR do NATO nebyla vláda schopna vyjádřit svůj jasný postoj (ačkoli o plánech věděla před samotným uskutečněním) a dokonce se objevovaly hlasy o možném vystoupení z NATO (!). Další situací byla americké invaze do Iráku. V této souvislosti postoj tehdejší vlády (zejména ČSSD) nejlépe vyjadřuje úsloví „ani ryba, ani rak“. V případu Ústavní smlouvy si lze ukázat charakteristiku tehdejšího období – vláda se „nevyjádřila“. Postoje vlád jsou velmi ovlivněny zahraničně-politickou profilací dvou největších stran. Evropský proud je zastáván ČSSD. Sociální demokracie se v poslední době profiluje v otázce vztahu USA EU jako zastánce konkurenčního vztahu na místo spolupráce. Prostředí EU nestimuluje a nenutí ČSSD k rozhodnosti a jasně definovaným postojům. V době, kdy je ČSSD opoziční stranou se projevila negační politika sociální demokracie i do otázek zahraničně-politického charakteru, ale domnívám se, že současná jasnější artikulace postojů je způsobena pouze působení ČSSD v opozici. ODS reprezentuje transatlantický proud v české politice, který je např. patrný u snahy prosadit radar protiraketové obrany do českých Brdů. Prohlášení české vlády a zejména Karla Schwarzenberga nastalým mezinárodním otázkám se velmi liší od předchozích vlád. Jistou roli zde hraje i jistá transatlantická determinace, která se projevuje aktivními podněty z vnějšku. Současný aktivní přístup české vlády k mezinárodním otázkám je zcela jistě chvályhodný a doufám, že se současné vládě podaří zachovat současný styl, který bude aplikován i v budoucnu.