Jedno české přísloví praví, že v nouzi poznáš přítele. A zdá se, že je to pravda - ve skutečnosti vždy sílu přátelství nebo jakéhokoli jiného vztahu nejlépe prověří krize. Tehdy se ukáže, zda to ten druhý (nebo ti ostatní) myslí vážně, zda ten vztah nemá vratké základy, a zda tedy má vůbec budoucnost. protk Celosvětová krize dolehla i na členské země Evropské unie. A právě nyní uvidíme, na jak pevných základech stojí. Evropská společenství vznikala jako hospodářská společenství a politická spolupráce přišla až vzápětí. I řada odpůrců prohlubování evropské integrace oceňuje její pozitivní ekonomické stránky. Existuje zde obrovský vnitřní trh se známými čtyřmi svobodami (volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu), kde padly veškerá cla, kvóty a jiné překážky, dříve tak charakteristická pro obchod mezi státy. Všechny členské země se k tomuto projektu přihlásily a zavázaly se jej dodržovat a podporovat. Černé na bílém to stojí v zakládajících smlouvách a jejich novelizacích. Vše se zdálo být v pořádku a debaty nespokojenců ohledně přechodných období, která zmíněné svobody dočasně omezují, končily vždy konstatováním, že za pár let padnou i ty poslední bariéry a celý projekt se rozeběhne naplno. Jenže nám do toho přišla krize. A jako první nezazněl z Evropy hlas, že země musí zůstat jednotné a všichni musí táhnout za jeden provaz. Kdepak. Jako první se nad Unií nesl hlas hyperaktivního francouzského prezidenta Sarkozyho, který chce domácí průmysl ochránit nástroji ekonomického nacionalismu a protekcionismu. A je to tady. Když jde do tuhého, je přeci potřeba myslet především sám na sebe. Nebo ne? Co na tom, že se protekcionismus v dějinách ukázal jako krátkozraké řešení. Hlavní je ukázat, že jsme schopni rychle řešit naléhavé problémy současnosti. Po nás potopa. protekt Česká republika – coby země v současné době předsedající EU – před podobnými snahami varovala s poukazem na základní principy evropské integrace a připomněla ostatním státům dodržování zásad evropského primárního práva. Je skutečně s podivem, že prezident země, která stála u zrodu celého integračního projektu a vždy se prezentovala jako jeho motor, se nyní hlásí k zastaralým principům ekonomické regulace, které podkopávají základy onoho pomyslného Maastrichtského chrámu. Skoro to vypadá, jako kdyby prezident Sarkozy nečetl klasické dílo francouzské literatury z pera Alexandra Dumase Tři mušketýři. Pokud si ale nevzpomněl na heslo Jeden za všechny, všichni za jednoho, měl si aspoň vzpomenout na základní hodnoty EU, mezi které patří bezpochyby také solidarita.

Doufejme tedy, že ostatní země Unie zůstanou věrny základním zásadám, na nichž svůj společný projekt postavily, a dají to na mimořádném summitu 1. března důrazně najevo. Pokud by v podobných krizích myslel každý stát především sám na sebe, nemá projekt Evropské unie smysl. Je navíc iluzorní domnívat se, že každý stát si dokáže z krize pomoci sám. Naopak – nyní je více než kdy jindy potřeba společného a koordinovaného postupu. Je tedy životním zájmem celé Unie zapudit strašidlo protekcionismu, protože ruku v ruce s ním kráčí strašidlo nesvornosti, a tedy začátek konce Unie samotné.