Od pádu vlády uplynul již nějaký ten den a nejen česká, ale i evropská veřejnost se smířila se skutečností, že padla vláda právě předsedající země Radě EU. Zcela pominu osobní sympatie právě padlé vládě a podívám se na tuto skutečnost trochu jinou než českou perspektivou. Pohled na pád vlády z evropského kontextu ukazuje, velmi smutnou věc. Ti, kteří se rozhodnuli vládu „položit“, bez jakéhokoli náznaku nedomysleli, jaké konsekvence má tato situace pro obraz České republiky v zahraničí. Během diskuzí se zahraničními studenty jsem nabyl dojmu, že veškerá snaha o dobré jméno České republiky se během jednoho dne vypařila jako pára nad hrncem. Každý, kdo doufal v to, že předsednictví pomůže upevnit pozici České republiky u ostatních států, byl na mýlce. Na příklad němečtí studenti v diskuzích označují předsednictví České republiky za tragikomické, německý tisk hovoří o „nutnosti“ zkrátit mandát českého předsednictví… Je samozřejmé, že hlavním protagonistům pádu vlády ne příliš záleží na tom, jaký obraz má Česká republika v zahraničí, ale i jejich úsilí o svržení vlády postrádá v této době valného smyslu. Až velmi často se hovoří o poklesu politické kultury a pomalu každý se cítí dotčen, v jakém stavu se česká politika nachází. Ale konfrontování s realitou je jiné než to, které se nachází mezi Hrčavou a Hranicemi u Aše. Realita evropského prostředí se pravděpodobně neusadila ani u představitelů ČSSD, kteří patří k evropskému proudu v české zahraniční politiky. Bohužel se zdá, že české politice opět jednou zase čouhá sláma z bot. Nechci být příliš pesimistou, ale Česká republika promarnila velkou příležitost ukázat, že si je svého místa v Evropě vědoma a cítí také nezbytnou zodpovědnost za celek jehož je členem. Ono ale pokušení (v případě politické moci to platí obzvlášť) a zodpovědnost jsou dost rozdílné věci a odolat pokušení nebývá lehké…